Harpie
26. 11. 2008
Harpyje
Ve starých bájích jsou zpodobňovány jako okřídlené bohyně větrných bouří, obávané zlodějky
a kořistnice. Sestupují z hor s dlouhými vlajícími vlasy, hnány hladem, a s vřískotem vše požírají. Občas uchvacují i lidi. Jejich častým rejdištěm bylo bitevní pole, odkud odnášeli slabé a raněné.
Bez výstrahy unášeli děti. Jsou nezranitelné, páchnou a jsou bledé hladem. Původně si je Řekové představovali jako okřídlené ženy s nádhernými vlasy, později se však objevují jako zlí duchové - napůl ptáci a napůl ženy. Tuto podobu zachovala i heraldika, kde je harpyje zobrazována jako orel s dívčím obličejem, krkem a poprsím. Svou panenskou polovinou zosobňuje věrnost a oddanost, orlí část symbolizuje moudrost a silnou mysl.
a kořistnice. Sestupují z hor s dlouhými vlajícími vlasy, hnány hladem, a s vřískotem vše požírají. Občas uchvacují i lidi. Jejich častým rejdištěm bylo bitevní pole, odkud odnášeli slabé a raněné.
Bez výstrahy unášeli děti. Jsou nezranitelné, páchnou a jsou bledé hladem. Původně si je Řekové představovali jako okřídlené ženy s nádhernými vlasy, později se však objevují jako zlí duchové - napůl ptáci a napůl ženy. Tuto podobu zachovala i heraldika, kde je harpyje zobrazována jako orel s dívčím obličejem, krkem a poprsím. Svou panenskou polovinou zosobňuje věrnost a oddanost, orlí část symbolizuje moudrost a silnou mysl.
HARPYJE
Slovo harpyje vzniklo řeckého slova harpadzo (tj. rvu, uchvacuji). Ve starověkém řecku byly jakousi personifikací bouře a mračen. Ve středověku se z nich postupně staly zlovolné bytosti s cílem poškozovat lidi.
Jejich popis je poměrně komplikovaný, neboť se postupem času představa o harpyjích měnila a nejasný je i jejich počet. Jejich rodiče byli Thaumás a Élekira.
Původní představa harpyjí byla velmi neurčitá a byli zosobněním bouře. Již v antickém řecku se jejich představa dostala do podoby žen s křídly, později byly vyobrazovány jeko ptáci s lidskou, zpravidla ženskou nebo dívčí hlavou. Nakonec se jejich hlava změnila na hlavu staré ošklivé ženy.
Základní představu si lze učinit z Hésioda, který uvádí existenci dvou harpyjí - Aëllo (Vichřice) a Ókypeté (Rychloletá), později k nim přibyla ještě třetí harppyje Kelainó (Mrákotná).
V jiných představách je harpyjí blíže nespecifilovaný vyšší počet, ve středověku se prakticky jednalo o druh zlovolných bytostí jejichž počet nebyl nijak omezován, např. Dante Alighieri v Božské komedii (Peklo, XIII, 102/103) uvádí Harpyjí hejno v listí se jí pase, abol jí působí a bol jí vodí
Podle starověkých předpokladů s harpyje oplodňují větry, jejich děti jsou pak nejrychlejší a nejlepší koně (např.A chileovi či Aldrastův Oreión).
Harpyje vystupovaly v několika řeckých bájích nejznámnější je o slepém Fíneovi, kterému kradly jídlo a kálely na něj. Od Fínea byly zahnány až při výpravě Argonautů, kdy byly harpyje nuceny slíbit, že ho již nechají být a nebudou mu dále ubližovat.
Harpyje pronikly také do heraldiky, kde byly zobrazovány jako nestvůry - orel s dívčím obličejem, poprsím a orlím krkem, tělem a pařáty.
Široká křídla, tváře lidských tvarů,
na nohou spáry, břicho opeřené
a k nářku užívají zpěvu darů
na nohou spáry, břicho opeřené
a k nářku užívají zpěvu darů
:)
(Ro2cky, 10. 11. 2011 8:28)